Jak vybrat jméno pro dítě

Někdo má v tom už dávno jasno, jiné páry si nad jménem pro své děťátko lámou hlavu celé měsíce, dokonce až do poslední chvíle - do samotného pôrodu. Vybrat jméno je zodpovědný úkol, protože tento "shluk písmenek" bude váše dítě provázet celý život a bude jeho identitou.

Určitě i vy znáte někoho ve svém okolí, kdo celý život "trpí" kvůli svému jménu. Zatímco u příjmení už toho hodně nezmůžeme (například takový Matěj Nechutný), křestním jménem můžeme alespoň trošku zmírnit následky ne právě ideálního příjmení. Ale platí to i naopak: krásné, libozvučné příjmení můžeme velmi rychle sprznit atypickými jmény (Indie Kováčová).

V minulosti to měli rodiče o něco jednodušší. Dítě buď pojmenovali po sobě, nebo po prarodičích, popřípadě ho obdařili jménem, ​​které na den jeho narození připadlo v kalendáři. Dnes možná až příliš spekulujeme, jak našeho potomka nazvat, aby bylo jeho jméno originální a aby na nás nevyskakovalo z každého koutu.

Pokud takto uvažujeme, měli bychom zhodnotit, jaký to může mít dopad na budoucnost našeho dítěte. Nám se sice jeho jméno může líbit, ale co když bude na posměch spolužákům ve škole? Vždyť určitě si dobře pamatujete na staré dobré školní časy a na upřímnost a lstivost některých vrstevníků. Například taková Blanka, Ružena, Naděžda nebo Dionýz by v kolektivu na základní škole asi neměli na růžích ustláno (i když samozřejmě jde o pěkné jména).

Každopádně své dítě nějak pojmenovat musíme, protože to přikazuje legislativa. Konkrétně Zákon o jménu a příjmení, který říká, že každý musí mít jméno a příjmení. A pokud se rodiče nedohodnou, o jménu rozhodne soud.

Jaké zásady platí u zápisu jména do matriky?

- dítě může mít i více jmen, maximálně však tři. Může jít i o cizojazyčné jména

- jméno nemůže být hanlivé nebo neosobní (židle, pero, dům), dítě nelze pojmenovat stejně jako jeho staršího sourozence

- holčička nemůže dostat chlapecké jméno a naopak (neplatí to, pokud jde o cizojazyčné jméno, pokud je tedy všeobecně známo, že takové použití jména je v souladu s tradicí státu, kde se takové jméno používá - například Alex, Charlie, Kai atd. - tzv. unisex jména).

Výběr jména podle příjmení

Tak už víme, čemu se vyhnout, abychom neměli problémy na matrice. No ale jak vybrat to nejkrásnější z tolika jmen? Jazykovědci doporučují, abychom se při výběru zaměřili zejména na délku jména a výslovnost.

Délka jména

- pokud jste nositelem dlouhého příjmení, například Kvašňovský, doporučuje se k němu volit krátké křestní jméno, například Jan Kvašňovský ... Určitě to zní lépe než Stanislav Kvašňovský (Lea Kvašňovská / Magdaléna Kvašňovská) či ne?

- máte krátké příjmení? Tak můžete experimentovat i s "obsahově obšírnejšími" jmény " :-) Například Timoteus Piš nebo Michaela Pišová. Zní to lépe než Hugo Piš nebo Ema Pišová, nebo ne? Problémem krátkých jmen je, že je často můžeme přeslechnout.

Výslovnost

- při vyslovování některých jmen si lidé přímo skáčou po jazyku. Odborníci na výslovnost doporučují, abychom se vyhýbali spojování křestního jména, které končí na počáteční písmenko příjmení - například Blahoslav Vojtek, Gabriel Lacko, Miriam Majerčíková. Nebo na párování jmen a příjmení, které obsahují problémové hlásky jako "r", "l" a "s" - například Patrik Kolárik nebo Barbora Lazarová.

- máte příjmení, které se shoduje se jmény v kalendáři? Například Martin, Tomáš nebo Radek? V tom případě je dobře miminko pojmenovat tak, aby nikdo nebyl na pochybách, zda jde o příjmení nebo křestní jméno: například Timoteus Martin, Richard Tomáš nebo Stanislav Radek.

Jak vybrat jméno pro holku a chlapce

Na téměř každý den v měsíci připadá v kalendáři minimálně jedno jméno, takže inspirací je více než dost. Každopádně dlouhodobě se na nejvyšších příčkách oblíbených dívčích jmen drží jména jako Sofie, Ema a chlapecká jména jako Jakub nebo Filip.

Pro zajímavost: víte, jak vznikly příjmení?

V minulosti měli lidé jen jedno jméno. První příjmení se začaly používat v 10. století a odvozovali se od jmen otce, od lokality nebo od řemesla, které dotyčný vykonával. Příjmení tzv. přídomky používali zejména šlechtici a ovodzovali se od míst, kde působili.

V Rakousku - Uhersku se povinnost používat příjmení ustanovila na konci 18. století za vlády Josefa II. Od té doby museli lidé spolu se jménem uvádět na úředních dokumentech i příjmení.